Osm chlapů utíká před koronavirovým šílenstvím do Železných hor. Nabalení na lehko a i na těžko, každý jak to má rád a podle možností. Svátek práce se přece musí využít a co je lepšího než vyrazit s partou přátel na 3 denní přechod? A ještě k tomu, když se jedná o nádhernou Českomoravskou vrchovinu se zříceninami hradů, vodními nádržemi a rozhlednami.

• Délka trasy: 75 km
• Kumulované převýšení: 1338 m
• Odkaz na trasu: mapy.cz/s/dosojobobe

Organizace a plánování trasy se ujmul energický kamarád Tomáš. Nikomu jinému by se tak četnou skupinu nejspíš nepodařilo rozhýbat. Pro zajímavost tak Tom v roce 2014 přešel s kamarádem Lukášem 3054 km dlouhý novozélandský trek Te Araroa hned po jeho otevření, takže byli pravděpodobně první Češi, kteří zvládli celou trasu. Vniklo z toho několik reportáží a článků. Proto bylo jasné, že nuda na našem přechodu nebude.

Den 0. (přesun)

Dostáváme jasné pokyny a ve čtvrtek po práci se naše tlupa sbírá na třineckém nádraží. Okukujeme velikosti svých batohů a přemítáme, zda těch buřtů a plechovek piva máme dost. Nasedáme na vlak směr Slatiňany. Po čtyřech a půl hodinách, stále v dobré náladě, vysedáme v naší destinaci. Čeká nás jen 5 kilometrů k začátku naší stezky a k místu na spaní.

Táboříme na nouzovém nocovišti vedle parkoviště na okraji lesa. Hlavní úkolem večera je zbavit se přebytečného jídla a trochu si odlehčit. Okolo půlnoci se svalujeme do svých přístřešků a za pár minut začíná slejvák. Vyšlo nám to skvěle.

Na tomhle přechodu testuji nový stan od Sierra Designs High Route 1 FL. Prvotní pocity jsou dobré – je prostorný, stabilní, jednoduše se staví a s přehledem zvládl několikahodinový déšť.

Náš basecamp z první noci

17 metrů vysoká rozhledna s tvarem trojbokého jehlanu.

Na severu při velmi dobré viditelnosti lze spatřit Krkonoše a Orlické hory.

Den 1.

Balíme a přesouváme se cca o kilometr dále k unikátní dřevěné rozhledně Bára.

Vychytaná útulna

Kloubouk dolů

O kus dál u zříceniny hradu Rabštejn zkoumáme parádní turistický přístřešek s možností přespat v jeho podkroví. Hned vedle pak obdivujeme práci místních kameníků, kteří se pustili do renovace některých částí zříceniny.  Abychom alespoň minimálně přiložili ruku k dílu, shazujeme batohy a jdeme pro stavební kameny, které se zřítil z kopce do podhradí.

Cestou se bavíme detaily v malých vesničkách. Ve vesničce Deblo pozorujeme místního krokodýla v malém rybníku, který si už po několik minut udržuje svoji pozici a poker face. Hned nad vesničkou u vrcholu Na Chocholce (452 m n. m.) je expozice Zkamenělé mořské dno – krátký výlet do pravěku a exponáty zkamenělin pravěkého moře. Najdete tady stopy trilobitů a chodbičky červů vyrytých do kamene.

Přísný hlídač rybníku

Takhle nějak by měly vypadat stopy trilobita

Michal ověřuje pravdivost tvrzení na informačním stojanu. Nikdo nezastavil

Po polední obědové pauze pokračujeme přes obec Mlaďoňovice, za kterou se napojujeme na červenou turistickou stezku. Po cestě obdivujeme impozantní lom Prachovice. V Prachovicích pak v sámošce doplňujeme nutné zásoby jídla a chillujeme na obrubníku. Je celkem parno, takže se shodujeme, že koupačka by fakt bodla. Trochu měníme původní plán tak, aby naše cesta míjela rybníky a my je mohli omrknout, zda to není úplně žabinec. Nakonec vyhrál Lovětínský rybník, u kterého je na mapách.cz dokonce symbol plavce! 

Umýt se nebo smrdět

S pivem a nanukem jako správní vandrácihiker trash

Zřícenina stojí na kopci v Podhradí a upozorňuje na sebe už z dálky

Voda byla krásně ledová a to je to nejlepší na regeneraci, co může být. Po krátké koupačce, jako znovu zrození, míříme k našemu největšímu highlightu dne k zřícenině hradu Lichnice. S příchodem k hradu se nám pak všem plní sen. V době svátku je tady otevřené hladové okno, kde se čepuje! Tak tohle je třešnička na dortu. Zbytek dne pak trávíme v okolí zříceniny hradu, kde si užíváme nádherného západu slunce. Noc trávíme pospolu v nedalekém přístřešku.

Tráva do které byste se s radostí zakousli a ten západ slunce

Zapadající slunce nad Českou tabulí

Den 2.

Naštěstí patřím mezi ty šťastlivce, kteří zalomili jako první a taky se jako první probudili. Východ slunce stál za to. Po ranní rutině scházíme z kopce Lovětínskou roklí do Třemošnic, kde doplňujeme zásoby jídla. V tom jsou Železné hory skvělé, míst k doplnění jídla a vody je v průběhu trasy hned několik, takže v báglu stačí jídlo většinou na den. U kaple svatého Jana se pak jde dlouhou stezkou na hranici lesa a luk. Naší další zastávkou je vodní nádrž Seč. Tady bohužel marně hledáme místo, kde by alespoň z části uspokojili naše touhy po čepovaném, a tak hlodáme u vody na karimatkách chleba se sýrem.

Vstupní brána do zříceniny hradu Lichnice a rozhledna

Zlatá hodinka

V hedvičinom údolí obdivujeme splavy a Křemen

Tam si jít netroufnem!

Rozhodně doporučuji neminout zříceninu hradu Oheb, která nabízí doslova epický výhled na vodní nádrž. Moc se ale nezdržujeme, tento den chceme zvládnout většinu zbývající vzdálenosti a na poslední den si nechat jen pár kilometrů. Michal si tady sundává boty a dává pár kilometrů v lese bez bot. Proč ne, pokud to terén a váha batohu dovolí. Dalších přibližně 20 kilometrů jdeme souběžně s řekou Chrudimkou. Po náročném dni, kdy už máme chodidla slušně opuchlá, přichází dlouhý úsek asfaltové cesty, který nám všem dávám zabrat.

Ostrůvek ve vodní nádrži Seč

Několik minut před západem, docházíme ke Keltskému opidiu České Lhotice. Zhruba před 150 – 50 lety před Kristem, tedy v mladší době železné, bylo toto místo obýváno keltským kmenem Bójů. Kousek opodál pak hledáme místo na spaní a po večeři, je konečně čas osvobodit princeznu. V průběhu cesty jsme usekli všechny hlavy draka (Božkov, Republica a Captian Morgan) a teď je čas zachránit vyvolenou – Tatra Balsam 52 special v nádherné keramické láhvi o šílené váze cca 750 gramů, se kterou se Tom tahá už od domu. Bohužel, není čas na mazlení, protože začíná déšť. Do osvobození princezny dáváme poslední zbytky sil a běh pár minut je volná. Uleháme spokojení a příjemně unavení se zvukem bijícího deště do tropik naši přístřešků.

Vyhlídka ze skalního útvaru Markova skála

Pohádková chaloupka

Posilnění po náročném dni a před finálním soubojem

A to je ona

Den 3.

Máme solidní štěstí. Všechny tři noci propršely a v průběhu dnů téměř ani nekáplo. Na poslední den jsme si nechali příjemných 14 km. První čtyři jdeme po Keltské naučné stezce, kde nás baví vyřezávané sochy ze dřeva. Za vodní elektrárnou jsme se napojili na asfaltku a čekali, že posledních pár kilometrů až do Slatiňan budou nic moc a zbylý čas strávíme klasicky na nádraží.

Tak to ale nebylo. Nestačili jsme se divit, když jsme došli do oblasti pískovcových skal Škrovád, která nabízí perfektní zázemí pro skalní lezení. Ještě víc nás zaskočil nádherný Bar Kůlna, který měl otevřené výdejní okno. Do cíle zbývaly 3 kilometry a do odjezdu vlaku 3 hodiny. Hospodský byl tak přívětivý, že dokonce narazil bečku speciálu a bylo rozhodnuto o tom, kde strávíme přebytečný čas do odjezdu vlaku. Ve čtyři odpoledne pak nasedáme na vlak a okolo půl desáté jsme doma. Věřím, že všichni spokojení a unavení. Tohle byla ta správná dovolená, po které byste ideálně potřebovali dovolenou!

Vyřezávané sochy na Keltské naučné stezce

Kromě zvířat jsou zde taky vysoké totemy

Bar Kůlna který je od nejbližší lezecké cesty vzdálený odhadem 15 metrů

Oblast pískovcových skal Škrovád